Dneska, když jsem jela busem domů a samozřejmě jako vždycky byla na náměstí zácpa až kdovíkam, šla okolo autobusu holka. Bylo jí tak 12-13, víc jí netipuju, ale prostě na sobě měla v týhle kose jen triko s výstřihem, kde absolutně nic neměla, na sobě tunu makeupu a vlasy vyčesaný až k nebesům a na nohou ty největší jehly, které jsem kdy viděla. Vždycky, když jsem takovou holku dřív potkala, tak mě zaplavil pocit beznaděje, že je hezčí než já a všudy cosi, ale dneska jsem v tom našla hlavně tu lítost. Protože přece každý můžeme zaujmout jinak. A mě došlo, že taková být nechci a rozhodně nechci takhle zaujímat. Jo, stává se ze mě ale moudrý člověk!

Celou cestu jsem se pro sebe usmívala a dneska mi už nic náladu nezkazí!
----

Uvěřili by jste člověku, který Vás viděl jednou v životě, že je do Vás zamilovaný? Protože dneska mi jeden kluk řekl, že mě miluje a já nejsem sto to pobrat, protože mě v životě viděl jen na 20 minut a nijak moc jsme se spolu nebavili, ani jsem nevypadala nijak skvěle. Jenomže když nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně úplně stejná.

A angličtinářka mě pochválila, amen!
Prostě makám jako kůň!